Srpen 2011

Jak to vypadá, když se točí klip Kasabian

31. srpna 2011 v 16:48 KASABIAN

SWITCHBLADE SMILES - MAKING OF



Ninja Tom jako vždy nejvtipnější :D.





DAYS ARE FORGOTTEN - MAKING OF

I druhý klip vypadá zajímavě. Brzy uvidíme!


Frequency 2011 – pravidelná dávka emocí

22. srpna 2011 v 19:14 OSTATNÍ HUDBA



Včera jsme se vrátili z Frequency festivalu a jak jsem slibovala, tady je má reportáž:

PŘÍJEZD:

Já a sestra jsme z Prahy odjížděly v 8:39 vlakem. Už na hlavním nádraží jsme potkávaly skupinky, co měly evidentňe stejný cíl jako my. Neuvěřitelné, jak se ten festival šíří jako mor do okolních zemí. :D Cesta vlakem uběhla docela v pohodě, v 14:30 jsme dorazily do Vídně, pak jsme přejely ještě na jiné nádraží a pak už vlakem přímo do St. Poltenu. Všechny spoje byly plné rozjařených mladých lidí s batohy a karimatkami. U nádraží jsme čekali snad hodinu na shuttlebus, který nás odvezl přímo do areálu festivalu. Pěšky by to taky šlo, ale bylo by to na zabití.
U vstupu jsme vyměnili vstupenky za náramky, které nám seklapli kovovou sponou, ještě jsme musely zaplatit 2x pět euro za pytle na odpadky, které když potom vrátíme plné, tak nám zálohu vrátí .
Takže. Procházely jsme stanovým městečkem kolem řeky dál a dál a dál a pořád jsme nenacházely žádné lepší místo, teda pokud jsme nechtěly bydlet na svahu narvaní do křoví u řeky. Bylo to pekelný. Říkali jsme si, že příště musíme rozhodně přijet dřív. Našli jsme místo až úplně vzadu na konci stanového městečka! Rozložli jsme stan a už si plánovali, že pujdem pro pití, načež zavolala Nikki , tímto jí zdravím :D. Že už jsou taky v areálu a drží nám místo. Takže jsme se přestěhovaly k Nikki a Kiki. Nebyl tam sice takový klid, bylo to u hlavní cesty a ještě u cesty, kde lidi chodili ke sprchám, ale zase byl blízko stánek, toalety a sprchy. Myslím, že to bylo nakonec moc výhodné místo. Jo a taky tu byla Markéta a Jacquelinos, další fanynky podobných kapel, které známe z netu. Tímto je také zdravím, jestli si toto čtou. Takže jsme tu byly takové české centrum :D.
Večer jsme šli už jen obhlídnout areál a kolem jedenácté jsme šli spát. Ale tím, že ještě nehrály žádné kapely, tak si lidi vytvářeli zábavu sami a pořád mluvili, zpívali a hulákali, takže jsme se moc nevyspali. No díky aspoň za ty tři hodiny.


DEN PRVNÍ - ČTVRTEK


Ráno jsme se vysprchovali a umyly, sprchy byly dcela v pohodě. Koupily jsme si k snídani kafe a muffiny a tak jsme to dělaly pak každé ráno. Pak jsme se šly vykoupat do řeky a seděly u jezu. Příjemné osvěžení, když bylo asi 30 stupňů! Všude chodilo hrozně moc lidí, seděli na židličkách ve vodě a pořád popíjeli pivo.
Kolem jedné jsme zamkly stan a odešly do areálu podií, cestou jsme si ještě daly oběd. U vstupu do areálu kontrolovali lidem tašky a tady přišlo největší překvapení a zároveň věc, která nám potom docela komplikovala život. Do areálu jsme si nemohli vzít pití v uzvařené lahvi! Všechno kvůli těm zatraceným teroristům! Nesnášim je. No takže si umíte představit, jak jsme si v tom vedru musely po každém koncertě kupovat pití. Stánkaři museli asi vydělat majlant. Nejlépe zažene žízeň asi jejich lehké a dobré pivo Zipfer, vinný střik Spritzer, Cola, nanuky a další nápoje, mají tu snad všechno. Za chvíly v tom vedru dostanete takovou nemoc, že i když třeba dopijete nějaké pití, tak máte okamžitě chuť na další. My bysme tam prostě vypili nejradši pět listrů chladivé Coly na ex. :D




























Jo takže hudba. První kapely začínají hrát vždy kolem 13:00 a taky se v tuhle dobu otevírá areál podiií, takže dřív se tam nikdy nedostanete. Jako první jsme chtěli vidět JAMIEHO WOONA.


JAMIE WOON

Líbily se mi jeho singly Night Air i Lady Luck a na festival jsme si ještě naposlouchaly jeho ostatní skladby. Před Green Stage (druhá menší stage) bylo zatím docela málo lidí, snad jen třicet! Když Jamie přišel na stage, tak si toho skoro ani nikdo nevšiml, se setrou jsme začaly tleskat snad jako první. Jamie vypadal jak zápasník sumo po dietě :D. Měl plátěné letní kalhoty, tričko jak na doma a vlasy do copánku :D. Je asi poloviční japonec a připoníná mi Keanu reevese, docela hezký a moc sympatický kluk. Byl to moc příjemný koncert na začátek, výborně nazvučený. Musím říct, že Jamie Woon je lepší naživo než z cédéčka. Pak jsme šli do stínu a v tom vedru si vychutnaly lahodný nanuk. Teď tu měli hrát Vaccines, ale nepřijeli, takže na místo nich se posunula MONA. Tyhle chlapíci z Nashvillu nemají jen stejné rodné město jako Kings of Leon, ale taky jsou jim hudbou hodně podobný. Znám od nich asi jen dvě písničky. Přišly jsme se podívat, jen když hráli Shooting The Moon, jinak jsme je jen slyšely. A po nich už přišli TWO DOOR CINEMA CLUB!


Čerstvé hvězdy, které mě zaujali na Glastu, jak s nima zpíval dav jejich největší hit. Máme je docela dost rády, takže jsme se snažli jít dopředu, teď už tu bylo dost lidí. Když kluci přišli na stage, úplně pro mě stratili takovou tu klukovost a slušnost, na které jsem si myslela, že si zakládají image. Zpěvák kouřil cigaretu a ani neměli ty svoje sáčka. No nic. Koncert to byl dobrý, ale hráli až moc nových věcí, ktré nejsou zas tak dobré. Hned po "Tudorovcích" jsme pospíchali na hlavní stage Race Stage, na CLUESA a jeho kapelu. Psala jsme o něm zde. Můj nový objev. Bylo tu dost lidí, koncert to byl slušný, ale moc si ho nepamatuju, nějak na mě v tu chvíly padla únava. Ale nejvíc mě naštvalo, že nezahrál jeho nej nej nej lepší písničku Gute Music, na kterou jsem celou dobu čekala! No nic.
































Pak byla pauza, až večer jsme se šli podívat na INTERPOL. Ty jsem si na festival taky naposlouchala, ale nijak zvlášť mě nezaujali, odehráli svůj koncert naprosto bez emocí, prostě jen splnili misy a nic víc. Ten jejich zpěvák je nějaký divný. Po nich jsme se snažili cpát dopředu jelikož jsme chtěli dobře vidět na LIAMA GALLAGHERA a jeho BEADY EYE!A pak to přišlo, Liam přišel na stage zase v té své parce (i kdy ž bylo pořád asi 25 stupňů! :D) a už to jelo. Splnil se mi sen, někdy vidět tuhle legendu a asi nejsebevědomějšího člověka na světě. Liema jsem jeden čas docela zbožňovala. I když Beady Eye není zrovna moje nejoblíbenější kapela. Liam zpíval překvapivě docela dobře.Při Bring The Light lidi začali hodně skákat a začlo to být nebezpečné, takže jsme se postupně vzdalovaly až jsme si as po polovině řekli, že radši už pujdem na Green Stage, aby jsme zabraly dobré místo na KOOKS.








Bylo tu fakt hodně lidí, nikdy bych neřekla že Kooks už jsou tak známí. Pro nás Kooks nejsou jednou z nejzbožňovanějších kapel, ale máme je hrozně rádi, protože to je asi nejpozitvnější kapela na světe, všechny písničky mají hrozně veselé a dobře se zpívají. Třeba Naive je snad jedna z nejlepších písniček na světě. Všichni jsou hrozně simpatiční a vypadají že neví, co je to být smutný.
Jejich koncert byl pro nás jednoznačně hřebem dnešního dne. Zpívali jsme s nimi z plných plic. Zahráli všechno, co jsme chtěli a ještě neustále něco přidávali, jejich set nebral konce. Neuvěřitelné. Jsem tak ráda, že jsme je viděla. Klidně bych je pasovala na nástupce Beatles. Po nich jsme ještě plánovali jít na NERO do noční části areálu Night Park - přes ulici, ale už se nám nakonec nechtělo. Tuhle noc se spalo líp, protože lidi už byli trochu unavení a nedělali takový hluk a nebo byli v Night Parku.



































DRUHÝ DEN - PÁTEK

V pátek nás čekala pro nás nejočekávanější kapela The Kills a tak jsme se těšili jak blechy. Už od rána foukal vítr a bylo vidět, že se něco žene. Na Pukkelpopu, z kterého sem jelo hodně kapel, prý při bouřce zemřelo pět lidí. Takže jsme radši stan ještě přibily kolíkama. Dopoledne jsme se šli projít a podívat se před příjezd kapel, jestli někoho nezahlídnem. Seděli jsme tam přes ulici na schodech a neustále přijížděli nějaké malé autobusy s nám neznámýma kapelama. Až najednou přijel obrovský černý autobus a britskou značkou a zastavil přímo před náma. Vylezli z něj nějaký bedňáci a my jsme strnuli, vždyť tohohle chlápka známe! To je technik od Kasabian!!!!!!!!!!!!! Tep nám stoupnul na kritickou hranici. Autobus měl začerněná skla, takže jsme bohužel neviděli dovnitř, ale ten pocit, že na nás z tech černých skel teď možná koukají kluci z Kasabian, Tom, Sergio.... byl k nezaplacení. Možná že tam nebyly, možná ještě spali, ale to nám bylo jedno. Představovaly jsme si, jak se nám asi smějou. Autobus potom bohužel odjel do jiného vjezdu, takže z toho nic nebylo. Zbalili jsme se a odešli si ještě na chvíly lehnout do stanu. Nějak na mě zase útočila únava a hrozně by mě mrzelo, kdybych si kvůli tomu neužila nejočekávanější koncert Kills. Takže jsme si na chvíly lehli a pokoušeli se usnout, spíš jsem se dostala do takového polospánku, ale pomohlo to. Ve 13:30 jsme odešli před Race Stage, kde měli hrát nejdříve THE VIEW a po nich KILLS. Vstup přes Green Stage byl zavřený a foukal hrozný vítr, který zvedal prach. Ří kala jsem si: "Sakra, snad kvůli tomu nezruší koncert Kills." Lidi vpouštěli až před Race Stage. Koupily jsme si Redbull a stoupli si do druhé řady za holky, které stáli hned u plotu. Nevypadaly jako fanynky Kills, to spíš View. takže jsme doufaly, že po nich odejdou a my budem úplně u plotu. Ale i tak to bylo dokonalé místo. Nikdy v životě jsme na koncertě nebyla takhle blízko. Výhodou koncertů odpoledne je, že tu ještě není moc lidí a můžete krásně fotit, protože je světlo. Ale kapely mají bohužel ne 45 minut na svoje vystoupení. Začalo trochu pršet, takže jsme musely vytáhnout pláštěnky, ale ze chvíly zase přestalo.


KAPELA, O KTERÉ JSME SI MYSLELY ŽE JSOU TO VIEW :D


V 14:15 přišli THE VIEW ale ten zpěvák vypadal nějak jinak, neměl ty dlouhé kudrnaté vlasy, byl ostříhaný na krátko. Říkaly jsme si tyjo, ten se ale změnil! Teď vypadá mnohem líp! Taky jsme myslely, že mu je tak 18 let a tady vypadal tak 25 ale pořád jsme věřili, že to jou View, protože to byla i podobná hudba, jen nám bylo divné že zpěvák umí dokonale německy. představte si, že až potom, co dohráli a na tabuli se objevilo, že koncert View se posouvá na večer, nám došlo že to View nebyli!!!!!!!!!! To bylo naprosto neuvěřitelné! Musely jsme se sami sobě smát. Vůbec mě nenapadlo, že by mohla přijít jiná kapela. Taky jsem celou dobu vyhlížela, jestli už někde nezahlídnu KILLS a vůbec jsem se nemohla soustředit. No a teď přijde asi nejemotivnější hodina a půl mého života. Najednou na stage začali přinášet jiné nástroje než mají Kills, na tabuli se objevilo, že teď bude hrát nějaká kapela s názvem, který si nepamatuju. A já si říkala, ty jo, tak oni asi nepřijeli! Nálada mi klesla o 100%. Vždyť Nikki a Kiki říkali, že už nepřijeli Vacines, Simple Plan a ještě někdo, tak jsem si říkala, že je dost možný, že nepřijeli i Kills. Sice nevím proč, ale asi se to prostě někdy stává, že kapela nepřijede.
Ale ještě jsme měli naději. Lidi, kteří byli evidentní fanoušci Kills tu stále zůstávali. Takže nám nezbývalo nic jiného než vydržet. Protrpěli jsme tu jednu neznámou kapelu a potom už se začala připravovat stage pro další kapelu. Nervozně jsem vyhlížela alepoň nějaký náznak, že to budou Kills. Ale pořád mě něco sráželo. Bylo tu nějak moc mikrofonů a taky tu přivezli dva bubínky, myslela, jsem, že Kills nikdy nehrajou živě na bubny. Jamie to vždycky pouští z automatu. Začala jsem propadat ještě do hlubší deprese až najednou mi sestra říká, hele to jsou Kills. "Co kde?! " říkala jsem zmateně. "No to pozadí" A opravdu začalo vyjíždět to jejich leopardí pozadí. Nálada se mi otočila o 180 stupňů. Vůbec jsem nemohla dýchat za 15 minut jsem musela můj mozek, který se za tu dobu už začal smiřovat s tím, že nepřijedou na to, že za chvíly si před nás stoupne Jamie a začne loudit ze své kytary ty dokonalé rify. Byla jsem úplně zmatená. A pak najednou přišli! Jamie byl krásně opálený z těch líbánek s Kate Moss a vypadal něak mohutnější než na fotkách a tak. A Alison taky. To je zvláštní, většinou mi pak hudebníci, když přijdou nastage, připadají mnohem drobnější a menší, než je znám z těch tisíce videí a fotek. Asi to bylo tím, jak jsme byly hrozně blízko. Začali No Wow a bylo to super! Jamie se na mě hned podíval! Splnil se mi sen. Asi ho zaujalo, že jsme měla na krku přesně to co někdy nosí on. Růžence plus plno jiných náhrdelníků. Taky jsem se inspirovala jím! :D
Nikki nás potom upozornila, že támhle jsou Kasabian, a opravdu! Ze strany stage koncertu Kills přihlíželi i Kasabian! Bylo to jako v nejlepším snu! Naprosto neuvěřitelný. Nevěděla jsem, kam se mám koukat dřív. Tom se tam bavil se Sergiem a přikyvoval do rytmu hudby. Čekala jsem, kdy se podívá do publika abych na něj zamávala a jednou se mi to opravdu povedlo! Podíval se na nás a zasmál se. To bylo poprvé, kdy vím, že se na mě Tom podíval. Oh my god.
Nějaké holky tam potom začali volat Kate Moss! Kate Moss! :D My jsme si plánovali, že napíšem ceduli s nápisem JAMIE + KATE a srdíčko, ale nakonec jsme se neodvážily. Kills zahráli pět písní a pak najednou se začali balit, odešli a už nepřišli. Bylo to intenzivní, ale hodně krátké. Přemýšlíme, že bysme na ně asi zajely ještě na podzim do Berlína na jejich pořádný samostatný koncert v zakouřeném klubu. Vždyť nestihli ani zahrát Satellite a další! No hlavně, že jsme si z Jamiem zařvali "I don't mind"! při Future Starts Slow, na to jsme čekaly celou dobu! :D

































No pak už
jsme chtěli jít a dát si nějaké pití a trochu se vzpamatovat z tohohle zážitku, který nám ani mozek nebral, ale holky říkaly, že tu už počkají až do Kasabian, kteří měli hrát ve 21:20, za čtyři hodiny! No říkali jsme si, že to bude masakr, ale zkusíme tu počkat taky, jenom jsme neměli už pití, ale Nikki říkala, že nám






potom sekuriťáci nalejou, když budem mít kelímek. Takže jsem od jedný holky vyloudila kelímek, který byl stejně předtím náš, jen jsme ho před Kills odhodily na zem. Pak přišli Crystal Fighters, ale ty měly nějak moc rozjařená fanoušky, takže do nás neustále někdo narážel. Myslely jsme si, že po nich odejdou a už to bude klidnější, ale nějak se k odchodu neměli, tak jsme se rozhodli, že stát ještě tři hodiny a bez pití nám za Kasabian nestojí a odešli jsme si sednout a koupit nanuky.
A dobře jsme udělaly. Odpočinuly jsme si a pak už jsme se šli kouknout na moc dobré ELBOW. Na nich bylo trochu starší

































publikum. Zpěvák si potom všimnul , že se sem blíží nebezpečně vypadající tmavé mraky a už se taky bleskalo. Tak si hned vymyslel nový song Elbow "Fuck Off Clouds" a donutil nás zpívat s ním. :D Byla to sranda, ale bohužel to nepomohlo. Za chvíly se spustila bouřka s krátkým, ale pekelně vydatným deštěm . Běžely jsme se schovat do Toitoiek, ale i za těch 15 vteřit, co jsme běžely jsme promokly na kost. Naštěstí to rychle přestalo a my se vrátili před stage. Elbow se taky vrátili, ale už neměli moc času, tak alespoň ještě dali jejich největší hit One Day Like This a všichni zpívali s nimi. Na KASABIAN jsem radši zůstali trochu dál , protože jsme čekaly melu, jak při Beady Eye, ale ta se nakonec nekonala, takže jsme se postupně draly blíž a blíž, až jsme nakonec byli docela blízko, tak sedmá řada lidí. Kasabian byli naživo, jako vždy skvělí, ale už to nebylo takové vzrušení, jako když jsme je viděly poprvé. Čekaly jsme na nové songy, ale ty se ještě tak nechytaly, protože je lidi ještě moc neznali. Po Velociraptor jsme na Toma hodila gumového dinosaura, na němž bylo napsáno "for Tom". Bohužel jsem jen těsně nedohodila a dinosaur skončil v rukou nějakého sekuriťáka. No snad mu ho třeba ještě předal. Po Kasabian jsme šli radši rychle spát, abychom měli co nejvíc síly na další den.






TŘETÍ DEN - SOBOTA

Ráno bylo zase teplo. Seděli jsme u vody a stříkaly si stříkací pistolí. Až na třetí jsme se šli podívat na HADOUKEN, od nichž se mi kdysi líbila Declaration Of War. Tu bohužel nezahráli L. Ale jejich set byl rozhodně zajímavý. Oni jsou něco jako Prodigy, takže lidi hodně bláznili. Před podiem se vytvořil pravý mosh pit, kde do sebe lidi naráželi. Zpěvák dokonce jednou řekl, ať se rozestoupí na dvě strany a pak se rozěběhli a naráželi do sebe. Stáli jsme sice opodál a tohodle se neúčastnili, ale byl to zážitek vidět. Po Hadouken jsme měly velkou pauzu až do 18:25, kdy měli být na Green Stage Friendy Fires, tak jsme tak polehávali, koupili si křidýlka a hranolky v Rock Food stánku a lenošily na Redbull houpacích sítích.
Před Green Stage jsme se postavily zatím na bok, protože ještě dohrávala nějaká reagge kapela a lidi docela tancovali.
Uviděli jsme jak vzadu přichází na stage FRIENDYL FIRES! Ani jsme na ně nestihli zamávat, jak to bylo rychlí. Byli jsme asi jediný kdo je uviděl. Pak začali odcházet ty regge tanečníci, ale odcházelo jich až nějak moc. Nakonec tam zůstalo jen tak 70 lidí, takže jsme se dostali úplně před stage a s těma havajskýma kytkama přes krk a já ještě s tou košilí ve stylu zpěváka jsme tam vypadaly, jak největší fanoušci Friendly Fires! :D. Říkaly jsme si " Ježiš, zas tak jsme to nemyslely. Takhle se ten zpěvák bude dívat jenom na nás. :D" Dělaly jsme si z toho srandu. Opravdu jsem si myslela, že jsou známější a bude na nich víc lidí. No nic. Pak teda přišli a začal karneval jak v Riu. Lidi docela tancovali. Na Friendly Fires se mi nejvíc líbí, že nejsou jako ostatní indie taneční kapely z Británie, ale jsou originální, protože svou hudbu kombinujou s prvky karnevalové hudby. Zpěvák pak dokonce šel do publika prodíral se davem. Hm tyhle odvážlivci se už moc nevidí. Jediný kdo mě ještě napadá je blázen Damon Albarn. Ale ten bude skákat do publika asi ještě v sedmdesáti :D. Takže. Přátelské ohníčky odehráli moc pěkný koncert. Ten zpěvák se fakt nezastaví!




A my se odebraly na hlavní stage na TING TINGS. Ty mám docela ráda. Baví mě That's Not My name, Walk a další jejich hity. Stálo tu už hrozně moc lidí, kteří už si tu pomalu zabírali místo na hlavní hvězdu festivalu Foo Fighters. Takže jsme byli dost vzadu, ale to nám nevadilo. Pak přišla kapela a hned začali rytmickým bicím do ticha. Musím říct, že měli asi nejlepší vizuální show ze všech kapel. Všichni měli vždycky jen nějaké statické pozadí za sebou s logem své kapely, ale oni promítali na takové tři obrovské prostěradla a když ta holka bouchla do bubnu, tak se rozzářil. Fakt to měli zmáknuté. Skvěle jsme si užili všechny songy a lidi kolem nás tleskali do rytmu bicích. Fakt naživo byli výborní, to jsem ani nečekala. A jejich reklamový hit , který znají snad všichni - That's not My Name byl vrcholem celého setu. Po nich jsme musely čekat dvě hodiny do 23:00 na Foo Fighters, ale už na nás hrozně padala únava a začala nám být zima, tak jsme se rozhodli jít do stanu pro mikiny. Došli jsme ke stanu azjistili, že už se nám ale vůbec nechce zpět. FOO FIGHTRES mám docela ráda, i když na mě jsou až moc americký a jednoduchý, ale za každou cenu je vidět nemusím. A sestra už je vůbec nemusí. Takže jsme nakonec zalehly, jen z dálky k nám doléhaly zvuky Pretender, Rope a dalších hitů. Bylo to jako rocková ukolébavka :D. připadali jsme si sice trošku jak debilové, že nejdem na největší hvězdu festivalu, stanové mětečko bylo skoro prázdné, ale byly tu skupinky holek, které na to taky kašlaly.
No a další den ráno jsme se zbalily a odešli na shuttle tentokrát už jsme čekali jen chvilku, nasadili teď mnohem víc autobusů.

SHRNUTÍ:

Každopádně to byl zážitek na celý život, na který budem ještě dlouho vzpomínat. bylo to krásné, ale zároveň náročné. Všichni vžycky popisujou jak si užili ty kapely, ale už neřeknou, jak se musíte prodírat mezi odpadky, sprchovat se v plavkách, neustále myslet na to, jestli jste neěco nezapoměli ve stanu, nemáte si kam odložit kelímek s pitím, aby vám nespadl, nemůžete si pořádně sednout, kde usušit ručníky, musíte si svítit baterkou, často na vás někdo promluví a vy mu nerozumíte, jsou tu otravní opilci, před podii si musíte neustále hlídat místo a nikoho tam nepouštět, na vysněnou kapelu vždy chodit alepoň o kapelu dřív ...... a spoustu dalších malých věcí, které vám trochu znepříjemní pobyt.
Ale za ty dokonalé koncerty to určitě stojí. Obrovský rozdíl od normálních jednotlivých koncertů v klubech a halách je ten, že lidé si to na festivalech chtějí užít a proto tam jsou, takže jsou naprosto vděčné publikum, které okamžitě tleská do rytmu když může, tancuje, poskakuje a zpívá se zpěvákem. Lepší koncerty, než na festivalech, snad nezažijete.
Prostě se na pět dní ocitnete jako v jiném světě, jako v nějakém ghetu, kde lidi utíkají před koncem světa :D. Nenávidíte to tam a zároveň milujete. Kdyby byl ještě na nějakém bližším fetivalu minimálně stejně dobrý line-up, jako se tento rok povedl organizátorům Frequency, tak jedu zas. Už mám ve svém wishlistu opravdu hodně kapel, které bych chtěla vidět a za ten rok se to opravdu nestíhá, jezdit na jejich jednotlivé koncerty. Na festivalech je mám skoro všechny pohromadě.


FESTIVALOVÉ RADY:

- Pokud si chcete najít nějaké slušnější místo na stanování, vyražte opravdu hodně brzo. My jsme přijely den před začátkem festivalu asi v 17:00 a už jsme skoro nenašly misto!
- Stan si postavte nedaleko sprch, stánků, záchodů i podiií. Ať nechodíte ke všemu tak daleko. Věřte mi, nebudete litovat.
- Knížku si sebou neberte, nebudete mít náladu ani sílu si číst.
- Dobré je mít gumový vak na vodu, se kterým vás do areálu podií pustí. A nebo stříkací pistole na osvěžení.
- Divili jsme se, že si hodně lidí sebou na festival přiváží jídlo. Tahali se tam s basami piv. Nevím, ale my jsme si nepřivezly vůbec žádné jídlo a pití, a všechno jsme si kupovaly. Je to sice docela drahé - jedno jídlo cca 5 eur a pití cca 2 eura. Ale pro pohodu duše i těla je důležité se dobře najíst i napít a ne si vařit nějaké polívky z pytliku. Jídlo tam bylo docela dobré. Doporučujeme burger z klasického všehochuť stánku ;-) .
- S holinkami se zbytečně netahejte. My jsme je za celý festival nepotřebovali a kdyžtak se tam dají koupit. Normální karimatka taky stačí, nafukovací je moc těžká.
- Můžete tu nakoupit i plno triček s kapelama a placky. Cena tak 650 Kč v přepočtu - za tričko z offical merchandisingu. Ale Kills tam neměli. Sakra!
- Když odcházíte, nenechávejte nic venku! Boty, baťohy, ručníky . Všechno dovnitř. I v noci. Radši vám nebudu popisovat proč.
- Ráno, tak do 7:30 je v umývárnách ještě míň lidí a voda je krásně teplá. I u stánků je míň lidí, potom už si na snídani musíte vystát frontu.
- Pokud někdo trpíte sociální fobií (fobie z lidí) tak na festivalu nepřežijete ani minutu.
- Vždy sebou mějte pláštěnky! I když je na obloze vymeteno.














Odjíždíme na Frequency festival!

16. srpna 2011 v 18:28 RŮZNÉ
Je to neuvěřitelné, ale asi před dvěma týdny jsme se nečekaně se setrou rozhodly, že pojedeme na jeden z největších festivalů v Evropě - rakouský Frequency. Je dost blízko naší malé republice - v St. Poltenu (nedaleko Vídně) ale především se extrémně povedl letošní line-up. Hrajou tam snad všechny kapely, které bych v tuhle chvíli chtěla nejvíc vidět. THE KILLS, KASABIAN, BEADY EYE, FRIENDLY FIRES, KOOKS, CLUESO, TWO DOOR CINEMA CLUB A DALŠÍ. Nemůžu uvěřit, že v tak krátké době uvidím tolik vysněných kapel. Nejvíc se asi těším na Kills, které jsem objevila teprve před pul rokem a zamilovala jsem si je.Doufám, že to budou nejlepší tři dny našeho života. Tak se tu mějte fanfárově! Očekávejte rozsáhý report. V neděli jsme zpět.





Kasabian art + nové promo fotky

14. srpna 2011 v 11:32 KASABIAN
Kasabian si jako vždy dali záležet i na vizuální stránce svých produktů...


OBAL ALBA VELOCIRAPTOR!





OBAL SINGLU SWITCHBLADE SMILES





Jak se vyrábí obal na Swichblade Smiles. Koupila bych si to už jenom kvůli tomu krásnému designu.






OBAL SINGLU DAYS ARE FORGOTTEN








NOVÉ PROMO FOTKY



























Clueso - mladý, ale šikovný zpěvák z Německa

13. srpna 2011 v 10:19 OSTATNÍ HUDBA
Clueso (vl. jménem Thomas Hubner) je zpěvák, raper, skladatel a producent pocházející z německého Erfurtu. Narodil se 6. dubna 1980 a za svůj život zatím posbíral několik cen a vydobil si místo slavného zpěváka v německy mluvících zemích.
Pojmenoval se podle inspektora Clouesau z Růžového Pantera a hudbu začal dělat v roce 1995. Vyučil se na kadeřníka a přitom se zároveň setkal se svým budoucím manažerem. V roce 1998 vydal své první album Clusolo u BMG.
Zatímco první album bylo více rapové, na druhém a asi jeho nejslavnějším albu Gute Music (Dobrá muzika :D) se už mnohem více zpívalo než rapovalo.
V roce 2006 vydal své třetí album Weit Weg a také uspořádal v Berlíně vyjímečný koncert s filharmonií. Který byl také zaznamenán a poté vydán pod návem Clueso & STÜBA Philharmonie.
V roce 2008 přišlo čtvrté album So Sehr Dabei jeho nejnovější album, se kterým teď jede tour a nese název An und für sich, nejblíže české republice ho brzy můžete vidět na Frequency festivalu nedaleko Vídně.




Já osobně jsem Cluesa objevila teprve asi před měsícem, což je neuvěřitelné, protože už ve čtvrtek ho uvidím na živo na Frequency. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych někoho objevila a po tak krátké době ho viděla hned naživo. Super!
Není to úplně můj styl, ale Clueso hraje velice kvalitní pop. Kupodivu mi ani nevadí, že zpívá německy, vůbec mě to neruší a nevnímám to. Jeho klasická tvorba z řadových alb mě nijak zvláště nezaujala. Ale musím vám krutě doporučit záznam jeho koncertu s filharmonickým orchestrem. Úprava jeho písní pro orchestr tomu neuvěřitelně prospěla. Je to výborná deska, ale musí se opravdu poslouchat od začátku do konce , na nějaký shuffle tady zapoměntě, nebo úplně zničíte atmosféru.






Naprosto nejlepší Cluesův song Gute Music a tady ještě povýšen do nebeských kvalit. You must heart it:


Album Clueso & STÜBA Philharmonie si můžete stáhnout zde https://rs612l3.rapidshare.com/#!download|612l35|405892589|Clueso-Clueso_Und_Stueba_Philharmonie-2CD-DE-2010-hbZ.rar|181876, ale myslím, že se musíte zaregistrovat.





Poslední a myslím celkem povedený singl z nejnovější desky. Zu Schnell Vorbei aneb Slušnej vobal :D.






Mě se líbí Augen Zu .....aneb Papa- pa-pa.






Asi jeho nejslavnější píseň Gewinner.