Červenec 2011

Hlasujte do QAwards 2011

31. července 2011 v 19:04 HUDEBNÍ CENY
Bylo otevřeno první kolo hlasování do Q Awards 2011. Do každé kolonky můžete napsat úplně koho chcete, ale měl by to být asi někdo, kdo něco za poslední rok udělal nebo něco vydal. Tak v půlce září bude druhé kolo hlasování, kde už budou jen někteří vybraní a těm mlžete dát hlas. A konečné vyhlášení bávý kolem 25. října.

TAKHLE JSEM HLASOVALA JÁ:



Vím, že bych s nejlepším albem měla počkat ještě na Kasabian, ale řekla jsem si, že je to stejně jedno. Budu ráda když vyhrajou Kills i Kasabian. Tak už jsem hlasovala teď. Jo a Blur jsem tam napsala jen abych tam pořád nedávala Kasabian :D.

Kasabian – The Days Are Forgotten

31. července 2011 v 18:16 KASABIAN
Docela neočekávaně rychle tu máme další singl z nového alba!
Jak už jsem psala v minulém článku, poprvé jsem ho slyšela den po jeho premiéře na naší dovolené v severní Francii, kde jsme chytali radio BBC1, z nedaleké Británie. Pekelná náhoda! Museli jsme kvůli tomu všichni zůstat v autě a písničku si povinně doposlechnout :D. Musím říct, že mě zaujala už na první poslech a to se u mě moc často nestává! Hned jsem si řekla, že se Sergio hodně inspiroval hudbou Ennia Morriconeho. Ta kytara pod refrénovým zpěvem je opravdu podobná melodii Ectasy of Gold (srovnejte si to níže). Nedávno jsem byla na koncertu Morriconeho, kde on sám dirigoval, tak to mám ještě v živé paměti.
Ale Sergiovi tohle trochu kopírování vůbec nezazlívám, chápu to jako poctu tomuto legendárnímu skladatelovi.
The Days Are Forogotten má říz, je epická, je hodně filmová, jak z divokého západu, kde hulákají indiáni, je jiná než těch tisíce indie sobě si podobných písniček, které denně hrají na NME. Je výborná, co dodat, zdá se že Kasabian opět nezklamali.










ENNIO MORRICONE - ECTASY OF GOLD


Náš výlet do „malé velké“ Británie

31. července 2011 v 18:14 RŮZNÉ



Právě jsme se vrátili z dovolené z Bretaně - kraj na úplném severozápadě Francie, plný majáků, palačinek, mušlí, přílivů, odlivů a kamených domečků. Bylo to moc pěkné, ale já vám chci tento kraj popsat , co se týká hudby.

Rádia jsou asi srovnatelné s našimi, hrají většinou mainstream pop nebo staré hity z dávných let. Ale některé francouzké současné písničky jsou pěkné. Vůbec se francouština dobře poslouchá.
Ale narozdíl od nás, a to už jsem si všimla i na dovolené v Itálii, Řecku nebo Španělsku, tu dávají větší prostor interpretům z jižanských zemí jako třeba Manu Chao, Shakira, Paolo Nutini (polo ital) a dalším....
Nenašla jsem tu žádné dobré alternativnější rádio, ale u velkých měst jako třeba Rennes (hl. město Bretaně) bylo myslím jedno docela dobré.
Ale nejlepší je, že se tu dají chytit největší britská rádia a to BBC1 a 2! Nehrajou sice nějak úžasně, ale poprvé jsme tu slyšeli novou písničku Kasabian - The Days Are Forgotten! Neuvěřitelné.
V malých městech večer často hrají začínající kapely, takže naše procházky doprovázela příjemná hudba. Ale myslím, že ve ve městečku Troyes a později Saint-Malo, kde jsem zrovna byli, tak byly vyhlášeny pro tento rok městy hudby.
Největší smůla ale byla, že v Saint Malo byly plakáty na rockový festival Route Du Rock, který se měl odehrát dva týdny po našem odjezdu a budou tam hrát The Kills!!!!!!!!!!!!!!! Kapela kterou bych teď zrovna nejvíc chtěla vidět! No termín dovolené byl už daný a nešlo to změnit. L Jo a když už jsem u těch Kills, tak si představte , že v Rennes měli obchod Zadig & Voltaire! Výborná francouzká oděvní firma spojující se s těmi nejlepšími hudebníky, pravě třeba s Kills nebo Markem Ronsonem! Foto dole.

Jinak abych vysvětlila ten nadpis - Bretaň se v angličtině řekně Brittany, jako malá Británie. A taky to tady tak vypadá. Kamenné domečky, všude zeleň, deštivé počasí, mlhavá rána, jezdí tu i hodně britů na dovolenou. Jídlo je podobné - máslové sušenky, jablkové koláče. A supermarkety mají také často koutek jen s britským zbožím.

No tento výlet do "malé Británie" byl jen takový warm-up před opravdouvou Velkou Británnií do které se chystáme na podzim! Teda spíš jen zase do Londýna. Do nejlepšího města na světě! Tak se těště na další reportáž z cest. ;-)




Mont St. Michel




klasická Bretaň - majáky a skalnaté pobřeží



Zadig a Voltaire


uvnitř












staré hrázděné domy v Dinan



moře bylo pekelně studené, takže jsme smočili jen prstíky, ale někteří otužilí francouzi se koupali


Plakát na festival, na druhém místě Kills


kartička z obchodu Zadig a Voltaire (Alison Mosshart)


reklama ve Vogue


sestra, já a táta u velkého kamenu (menhiru :D)


Reklama na nové album Jamiroquai na plechovce od piva!!!!


kapela v Troyes, hráli docela příjemný jazz funky rock


chansonový zpěvák zpíval opodál



jeden z nejlepších výletů na severní pobřeží

VIDEOKLIP K SWITCHBLADE SMILES UŽ JE NA SVĚTĚ, A JE TO BOMBA!

16. července 2011 v 10:26 KASABIAN
Video se přesně hodí k songu, je tvrďáčtější, všichni a všechno je v černé, má to neuvěřitelnou dynamiku, je současný, moderní. Hrozně se mi líbí, že to chvílema vypadá jako počítačová animace, jak je to čistý a kamera si lítá jak chce. Docela alternativní a novátorský klip. Natočilo ho studio Aitor Throup a tady si ho v HD kvalitě můžete pustit na jejich Vimeo stránce. Doporučuju na celou obrazovku.

Kasabian si zvolili za singl docela dost altrenativní song, než je zvykem. Normálně se na singly vybírají chytlavější písničky s melodickým refrénem, ale to nevadí. Právě naopak. Aspoň to všem pořádně natřou a vyrazí dech. New black Kasabian is coming!!!!!!!!!







KOUKÁM, ŽE TADY NEJDE DÁT VIDEO NA CELOU OBRAZOVKU, TAK TADY DÁVÁM ODKAZ PŘÍMO NA VIMEO: http://vimeo.com/26484697

Chystáte se někdy na Glastonbury? Tak si přečtěte tohle….

14. července 2011 v 15:08 OSTATNÍ HUDBA
Asi jako každý větší hudební fanoušek je mým snem jednou navštívit nejslavnější festivala na světě - Glastonbury. K narozeninám jsem od táty dostala tuto knihu: http://www.kosmas.cz/knihy/161384/Glastonbury-Kdyz-svati-pochodujou/




Před tím, než jsem si jí přečetla, říkala jsem si: "No tak určitě do pěti let se tam musím podívat." Ale teď bych tam nejradši odjela hned zítra, kdyby se Glasto konalo. Po téhle knize se tam těším ještě o milionkrát víc.

Sepsali ji čeští hudební novináři, kteří tam spolu jezdí už spoustu let a mají už tolik zážitků a zkušeností, že z toho napsali 350-ti stránkovou knížku. Vojtěch Lindaur, který do knihy napsal nejvíc, tam jezdí už od devadésátého roku, kdy se poprvé otevřeli hranice i do kapitalistických zemí. Takže už dvacet let! Má skvělé postřehy a opravdu se vyzná v hudbě, i když na můj vkus je až moc zaměřený na staré rockery. Jeho část knihy ale vyvažují mladší reportéři, kteří už více píšou o mladých indie a elektro kapelách. Je to takový průřez od vzniku festivalu až do roku 2010 očima třinácti různých lidí. Vlastně možná nejkrásnější na té knize je, že jí píšou stejně zarytí fanoušci hudby , stejně jako jsem já nebo vy, a mají úplně stejné pocity a vnímání koncertů. A jsou z toho všeho hrozně nadšení a někdy dojatí.

Něco málo informací z knihy, jež mě zaujaly:
-Na festival teď jezdí 170 000 lidí -Vstupenky dnes stojí kolem 7000 Kč v přepočtu -Jsou tam tisíce stánků s jídlem z celého světa od marockého jehněčího přes klasické fish and chips, thajské jídla, italské, polské, nambijské…. prostě všechno , co si dovedete představit (Mimochodem na konci knihy jsou napsané i recepty na některé tyto glastonburské pokrmy, které sbírá žena pana Lindaura)
-Jsou tu také stovky stánků s různým zbožím, lidé tu prý často nakupují dárky na vánoce :D Prostě takové město ve měste, jsou ty i pojmenované ulice
-Jak sem pochopila denní režim návštěvníků, tak ráno si všichni řeknou u stanu koho chtějí ten den vidět, už to mají zakroužkované v programu a pak se rozejdou a celý den se třeba nepotkají. Stanové městečko je docela daleko od Pyramidy, takže se vlastně celý den ke stanu nevrátíte. Přebíhají od stage ke stagi (vzdálenosti mezi nimi jsou docela velké), na oběd ke stánkům, občas kouknou na nějaké to představení nebo performace. A večer se zase sejdou a říkají si zážitky
-Na festival se vždy táhnou kolony aut a chvíly trvá než tam dojedete
-Mezi obyčejnými smrtelníky někdy stanují i celebrity jako Kate Moss nebo Jarvis Cocker (reprortéři tam o setkání s nimi píšou)
- Na Glastonbury uvidíte všechny , kdo vás ten rok zaujali, takže u potom nemusíte jezdit na žádné koncerty . Vše uvidíte tady.

No a ostatní už si přečtěte sami.


Chtěla jsem sem dát původně nějaké nejlepší ústřižky textu z knihy, ale až do té doby, než jsem si přečetla reportáž Tadeáše Haagera, který pracuje na radiu Wave a Čro3. Jeho text, napsaný jakoby ve stilu filmového dukumentu z festivalu, byl tak sugestivní a udělal na mě takový dojem, že mé oko nezůstalo chvíli suché. Tadeášovi dal jako překvapení lístek na festival jeho strejda z Británie a on sám o Glastonbury do té doby než tam dorazil vůbec nic nevěděl. Prostě ho strejda vysadil u brány a Tadeáš vstoupil do Glasto jako Alenka do říše divů. A od té doby tam jezdí každý rok, stejně jako naprostá většina z těchto třinácti pisatelů, kteří jednou tento festival navštívili porvé v životě a už se té závislosti na něm nezbavili. Trochu předpokládám a "bojím se" že stejně to dopadne i se mnou, až se tam jednou podívám. Pak už tam budu jezdit každý rok jak na dovolenou. Někdy si říkám: "KDO NEBYL NA GLASTONBURY JAKO BY NEŽIL"











































Jak udělat koláč

11. července 2011 v 19:36 RŮZNÉ
Né nebojte se, nezměnila jsem zaměření blogu z hudby na vaření. To jsem jen objevila, jak se dají na internetu jednoduše vytvářet grafy - takzvané koláče. Můžete si je sami vyrobit na téhle stránce: http://cheezburger.com/FlashBuilder/GraphJam. Jsou tu i jiné typy grafů a můžete si i prohlížet, co udělali ostatní. Některé jsou opravdu vtipné.
Já jsem sem vybrala několik mojich, které se týkají hudby, další postupně dávám na můj Tumblr.

Omlouvám se, že jsou všechny v angličtině, to je tím, že to dávám na ten Tumblr, kde všichni píšou automaticky anglicky.









'















Damon Albarn a Dr. Dee

6. července 2011 v 18:37 BLUR
Né Damon nespolupracuje s nějakým dalším rapperem, Dr. Dee je jen název opery pro Manchester International Festival , ke které dělal písničky. 1. července byla premiéra.




Tady je ukázka jedné písně z ní:


Kdyby tuhle vlastně docela nudnou průměrnou písničku zpíval kdokoli jiný, neposlouchala bych ji. Ale když ji zpíbvá Damon, majitel jednoho z nejkrásnějšího a nejsametovějšího hlasu na světě, tak si jí poslechunu klidně několikrát :).

Jo a ty fousy mu sluší, vypadá jako intelektuál skládající alternativní hudbu :D.






The Reigning Queen - další song z opery:







trailer (1. ze tří)










o opeře: