Listopad 2009

Jamie Archer z X Factoru

27. listopadu 2009 v 18:02 OSTATNÍ HUDBA
Jednou mi na hlavní stránce You Tube bylo doporučováno video z Britského X Factoru (něco jako Superstar). Tak jsem na to poprvé klikla a udělala jsem dobře. Zpěvák Jamie Archer mě opravdu zaujal. Vypadá jako Jimi Hendrix, pracuje jako hospodský muzikant a ještě k tomu si vybral píseň Sex On Fire od mých oblíbených Kings Of Leon! Nezpívá úplně dokonale, ale umí to neuvěřitelně prodat. S publikem a kamerami pracuje, jako kdyby už desítky let dělal v šoubyznysu. Ještě se mi od něj líbilo, jak zazpíval Stop Crying Your Heart Out od Oasis. Zjistila jsem ale, že už bohužel vypadl.

Tady je Sex On Fire:


Proměny zpěváků: Jay Kay

26. listopadu 2009 v 18:35 JAMIROQUAI
Zakládám novou rubriku - proměny zpěváků. Budu sbírat fotografie z různých období jejich života a seřadím je podle stáří. Budete tak moci pozorovat, jak ten člověk vypadal jako dítě, jak stárnul až do toho, jak vypadá dnes. Zrovna zpěváci jsou lidé, kteří za život snad nejvíce mění image, a proto je zajímavé pozorovat, jak třeba měnili délku vlasů, vousy, styl oblékání atd. Budu samozřejmě vybírat jen ty zpěváky, které znám jako své boty a když vidím nějakou fotku, tak přesně vím z jakého období asi je.
Začnu frontmanem jedné skupiny, která se jako vůbec první stala mou nejoblíbenější kapelou. S ní jsem poznala, co je to být opravdový fanoušek. Není to nikdo jiný než Jay Kay z Jamiroquai!

Jay Kay fotky , Jamiroquai fotky , Jay Kay fotky , Jamiroquai fotky ,


Malý Jay na školní besídce. Už tady mohl projevit svůj talent ;-)

U téhle fotky jsem nejdříve něvěřila, že je to on, ale pak když jsem jí viděla na více stránkách, tak jsem uvěřila. Jay umí jezdit na skateboardu dodnes.


V období vydání jejich prvního alba v roce 1993. Jayovi je asi 24 let.


V letech druhého alba Space Cowboy 1994.


Období největší slávy s albem Travelling Without Moving a hlavně písní Virtual Insanity. Píše se rok 1996 a panu Kayovi je asi 27 let. Dostali Grammy.


1999 - období alba Synkronized a sním posun k tanečnější hudbě. Z tohohle období jsem našla, nevím proč, snad nejmíň fotek. V tomto roce Jay Kayovi udělali například sochu v muzeu voskových figurín v Londýně.


Funk Oddysey, 2001, 31 let. Hity jako Little L, Love Foolosophy nebo i Corner Of The Earth.


Bezcédéčkové období kolem roku 2003.


Tyhle nejslavněší fotky byly pořízeny v letech, kdy Jay Kay vypadal asi nejlépe, v době alba Dynymite 2005. Tady je mu asi 36 let.


2006 - rok vydání zatím posledního alba High Times Singles. Pro mě je to přelmový rok, protože jsem v té době Jamiroquai uslyšela poprvé.


Při koncertu v letícím letadle, za který se Jamiroquai zapsali
do Quinessovy Knihy rekordů. 2007 (37 let).


Kolem 2008. Jak jinak než v autě:-)


12. října před pár týdny :-D. Zanedlouho Jay oslaví 40. narozeniny.

Jay Kay v pořadu Top Gear, tentokrát v češtině!

26. listopadu 2009 v 17:11 JAMIROQUAI
Ani nevíte, jak dlouho jsem čekala na tenhle díl. Od té doby, co běžela řada 2008 jsem se každý pátek dívala na Prima Cool a čekala, kdy tam bude Jay Kay. A vyplatilo se! Samozřejmě jsem to nahrála a video dávám sem. Jen mě naštvalo, jakým debilním hlasem je Jay namluvený. Češi fakt neví, co jsou titulky, oni musí všechno dabovat. No nevadí, alespoň jsem konečně rozuměla všemu, co říká.
Jinak Top Gear je moc dobrý a zábavný pořad o autech i bez Jay Kaye. Je plný britského humoru a určitě se u něj nebudete nudit. Teď už běží dokonce nejnovější řada.

So enjoy it!



Kasabian jsou nominováni na iTunes Best Album 2009!

20. listopadu 2009 v 16:19 KASABIAN
Woohooo. Ne to nezačínám písničku Blur. Je tu totiž další nominace Kasabian! Tento rok už asi pátá. Jejich album West Ryder Pauper Lunatic Asylum je nominováno na nejlepší album v cenách iTunes. Hlasovat pro ně můžete zde na Facebooku http://www.facebook.com/iTunesUK#...., ale musíte být fanouškem iTunes (UK). Hlasuje se pro nejlepší song a album roku 2009. Tak hlasujte, protože neznámnikoho, kdo si to víc zaslouží, než chlapce z Leicesteru.

Videoklip: Depeche Mode - Fragile Tension

20. listopadu 2009 v 15:57 DEPECHE MODE
Tak tu máme další videoklip k písni z alba Sounds Of The Universe. Už čtvrtý! Tentokrát je to k písni Fragile Tension. Je to docela příjemná píseň, ale to je tak všechno. Prostě průměr. Mnohem raději bych byla, kdyby udělali klip ke Come Back nebo In Chains.
No nic, takže k samotnému videu. Asi trochu vzali vážně stížnosti fanoušků, že se kluci z Depeche Mode moc neobjevují v klipech, a tak ve Fragile opravdu jsou, ale zase jen tak, "aby se neřeklo". Je to takový abstraktnější, výtvarný videoklip se záběry z koncertů. Je docela hezké se na to jednou podívat, ale jednou to opravdu stačí. Spíše mi to opravdu připadá, jako upoutávka na olympijské hry nebo spořič obrazovky.
No, neurazí ani nepotěší. Co na to říct, podívejte se sami:



Jak vyfotit obrazovku počítače aneb printscreen

18. listopadu 2009 v 19:32 TIPY A TRIKY
A je tu další rada. Která se vám může sakra hodit. Místo aby jste vytahovali foťák vyfotili obrazovku a tu fotku pak ještě natahovali do počítače, tak tohle vše můžete zmáknout jedním tlačítkem.

1. Takže zobrazte si to , co chcete vyfotit.
2. Zmáčkněte klávesu Printscreen (mělo být umístěno v té trojici jak je Scroll Lock a Pause, může mít zkratku PrtScr). Nelekejte se, že se nic nestalo - to je správně.
3. Teď bežte do nějakého grafického programu (př. Photoshop, Malování, Indesign, Word...),
4. Otevřete si tam nové plátno, klikněte na něj a zmáčkněte ctrl + V
5. Obrázek vyfocené obrazovky by se tu měl objevit. Můžete si to ještě nějak upravit, uložit a je to!

Můžete takhle třeba i dostat fotky, které jinak nejdou stáhnout. A je to docela kvalitní.

Recenze: Jeff Buckley - Grace

17. listopadu 2009 v 19:15 JEFF BUCKLEY
Původně jsem myslela, že na tohle album recenzi psát nebudu. Přeci jen je to už hodně staré a autor ještě k tomu nežije. Jak jsem to ale stále více poslouchala, tak mě nadchlo ještě víc, že prostě neodolám a něco o tom napsat musím.

Album Grace je první a zároveň poslední album nadějného zpěváka Jeffa Buckleyho.
Těsně před započetím příprav na druhé album totiž nešťastně zemřel, ale o tom už jsem psala v tomto článku. Desky si z počátku nikdo moc nevšímal, až později slavní hudebníci začali upozorňovat na Jeffovu předělávku Hallelujah od Leonarda Cohena a z mladíka se pomalu stávala hvězda. Já jsem se k němu také dostala právě přes Hallelujah.
Takže k samotnému albu. Žánr je těško definovatelný, protože Jeff skáče od vyloženě rockových písní k folkovým nebo až ke kostelním chórům. Ale to nevadí protože tohle vše mu jeho hlas umožňuje. Zdědil totiž po tátovi (zpěvák Tim Buckley) obrovský rozsah hlasu 4 oktávy a zdá se, že dokáže zazpívat cokoli. Kdyby přišel do Superstar, tak by rovnou mohli skončit, protože by bylo jasné, kdo je vítěz.
Buckley napsal do alba pouze 7 písní, ostatní jsou covery, ale i tak dokázal, že umí psát skvěle. I když je to v některých chvílích trochu nudné, nedá se tomu jinak nic vytknout. Skvěle složené, zaspívané i zahrané.
Celkové hodnocení alba **** z pěti.



Mojo Pin **
Už od prvních tónu nebo spíše skřeků víte, že tohle nebude jen tak nějaký zpěvák. Melodie se hezky houpe od jemnější k ostřejší a zase zpět. Hezká snová kytara ale celkově trochu nuda.

Grace *****
Neuvěřitelná píseň, která se vám při prvních posleších bude zdát banální, ale pak si ji zamilujete. Stupňující se napětí na začátku, rytmická kytara vrcholí k jednomu z nejhezčích refrénů co znám." ...Wait in the fire..." a hned se pak zase písěň vrátí do normální sloky a stoupáme znovu. A pak ještě znova až do velkolepého závěru plného tónů a úžasných skřeků. Je ale strašlivé, že tu Jeff vlastně zpívá co se mu stane a ještě o tom neví. "Well it's my time coming, I'm not afraid to die" - "Můj čas přichází, nemám strach zemřít"

Last Goodbye ***
Jako vždy výborná kytara a bicí. Příjemná píseň, která má šťávu. Postupně přidávané nástroje používá Buckley často a zní to skvěle.

Lilac Wine **
První coververze na albu. Tahle píseň je původně od Jamese Sheltona. Klidná melodie jen s kytarou a bicími. Cítíte se při ní jak v kostele. Hezké, ale po dvou posleších vás omrzí.

So Real *****
Tahle píseň mě zaujala hned na první poslech a vydržela do teď. Na začátku hodně rytmické až strojové bicí a kytara, která se ozve vždy ve správný čas a do toho Jeffův jemný zpěv, to už je tak dokonalá kombinace, že si říkáte to bude dobrá písnička. A to ještě není všechno! Pak přijde energický refrén, který to vše povýší do vyšší dimenze. A jak už je u Jeffa skoro zvykem, vše graduje do závěru. Dokonalá skladba s dokonalým textem. Jen mi trochu vadí ta moc řezavá kytara v polovině songu.

Hallelujah *****
A je to tady! Jeho nejznámější píseň. Jeff to zpívá tak přesvědčivě, že za chvíly zapomenete, že je to od Cohena a myslíte, že to je to Buckleho píseň. Já si troufám říct, že je i lepší. Byla dokonce zvolena za nejlepší cover verzi na světě. Je osekána do naprosté jednoduchosti a komornosti, zbyly tu jen poslední dva nástroje kytara a Buckleyho zpěv. Při poslechu si užíváte jeho úžasný rozsah hlasu od nejtišších hloubek po silné výšky. Co víc říct? U téhle krásy zhmotněné do hudby se nemusíte stydět plakat.

Lover, You Should've Come Over ***
Taková popovější píseň. Moc hezký refrén. Říkala jsem si, že jsem tohle už někde slyšela. Tenhle song je opravdu Jeffa Buckleyho, ale po něm to zpívá hodně lidí, například Jamie Cullum.

Corpus Christy Carol **
Další cover, tentokrát písně Benjamina Brittena. Možná si budete myslet, že si Jeff přizval k pomoci nějakou zpěvačku, ale to je omyl. Tohle zpívá taky Jeff, prostě umí tak moc ztenčit hlas. No jo čtyři oktávy jsou čtyři oktávy. Jen se u téhle písně trochu nudím a chce se mi spát, ale jinak "na Vánoce dobrý".

Eternal Life ****
Po Corpus to chce nějaké oživení a to právě přichází. Pořádně rocková pecka Eternal Life. To by se Jeff nemusel stydět zpívat ani před namakanými chlapíky v černé kůži. A ještě k tomu je to kvalitní. Krásné kontrasty mezi pomalým a rychlým. Super!

Dream Brother ***
Exotické rytmy, africké bubny. Zase to začíná nevině, ale rozjede se to.
Za pět minut proletíte celý svět od Indie přes Afriku až po Ameriku době grunge. Krásné oživení alba.

The Dead Weather

8. listopadu 2009 v 18:37 OSTATNÍ HUDBA
V poslední době mě zaujal nový projekt Jacka Whitea (z White Stripes) jménem The Dead Weather. Je to taková původně dočasná skupina sestavená z hudebníků různých kapel jako Allison Moshart z The Kills, Jack Lawrence z The Raconteurs, Dean Fertita z Queens Of The Stone Age a již zmíněného Jacka, který tentokrát hraje na bicí. Jak bych definovala jejich žánr? No vlastně se to moc nedá popsat. Je to něco jako hard-rock, hip-hop a blues dohromady. Tahle směsice jako od pejska a kočičky dává dohromady hodně alternativní hudbu, možná se to hudbou ani moc nedá nazvat. Všechno je to hrozně garážové a špinavé, až si říkáte, jestli nemáte něco s reprákama. Je to jako byste poslouchali koncert ze záchodu. Někdy mi ta absolutní nevyčištěnost zvuku až vadí, ale jde si na to zvyknout.
Jejich album nazvali Horehound, což znamená něco jako hašlerka nebo bonbon proti kašli. Docela se to k nim hodí. Mají s tím celkem úspěch, a tak plánují vydat další album ještě před začátkem roku 2010. Docela rychlovka na to, že kapelu založili tenhle rok.

Jak jsem si tak o nich něco zjišťovala, abych mohla napsat tenhle článek, zarazilo mě zjištění, že jsou z USA. Vždycky jsem si myslela, že Američani vůbec neumí dělat alternativní hudbu (až na vyjímky). Mají ty svoje maddony a hip hopery. Dokonce jsem si vždycky myslela, že White Stripes jsou určitě britové a vůbec jsem o tom nepochybovala. Byl to pro mě objev měsíce.

Dávám tu na ukázku výborný klip k písni Treat Me Like Your Mother = Jednáš se mnou jak s tvou matkou ( :-D ty jejich názvy jsou výborný). Mohl by to být docela dobrý soundtrack k nějaké počítačové strřílečce. Některé písně se musí zpívat naštvaně a agresivně. Tahle mezi ně určitě patří.