Leden 2009

Dave Gahan si hraje

23. ledna 2009 v 18:56 DEPECHE MODE
Frontman Depeche Mode David Gahan si dal na své oficiální stránky záběry ze studia při natáčení jeho druhého sólového CD Hourglass. Ale nejsou to jen tak obyčejná videa. Mají takový domácký amatérský charakter a především se u nich hrozně nasmějete. Dave gahan tam očividně nemá nic na práci, tak dělá všelijaké šaškárny - hraje si se zoomem a střihem kamery, podivně tancuje, předvádí vozíčkáře na elektrickém křesle, hraje si s panáčkem atd.
To si říkáte, Dave Gahan, taková hudební legenda, zpívá o temných stránkách života, chodí vždy elegantně v saku nebo černé košili a teď tady provádí takové blbosti. Já být jím, tak bych se takováhle videa na web trochu bála dát, ale on je prostě frajer.



Videí je celkem 16 a tady jsou podle mě dvě nejlepší:











Ještě chci dodat, že právě desku Hourglass poslouchám. A pravděpodobně tu na ní napíšu recenzi, protože je to jedna z nejlepších desek co jsem ve svém životě slyšela.

Rage Against The Machine - Killing In The Name

13. ledna 2009 v 19:22 OSTATNÍ HUDBA
Tohle je asi nejdrsnější, nejagresivnější a nejtvrdší song co mám ve svém iTunes. Objevila jsem ho ve hře GTA: San Andreas, kde ho hraje RadioX. Taková píseň by dokázala ovlivnit dav lidí, kteří by potom šli a skočili třeba ze skály, kdyby jste jim to řekli. Má v sobě neuvěřitelné emoce (zloby) a obrovské napětí, jak písěň vždy graduje k refrénu nebo až k úplnému konci, kde je v necenzurovené verzi 16x f..ck. No žádná romantika, sprostými slovy se tu opravdu nešetří. Možná by při vysílání klipu v televizi u toho měla být hvězdička.
Každopádně myslím, že je to výborná píseň ( a teď mluvím jen o hudbě, k obsahu textu se radši nevyjadřuji). Vždycky mě hrozně chytí, až to musím křičet s ním. Po poslechnutí se ještě dlouho nemůžu uklidnit. Je to typ písně, kterou si prostě musíte pustit nahlas.

Tak se do toho můžete pustit zde:




Tady si můžete přečíst o čem vlastně je + překlad kousku textu…..

O čem to je?
Písnička má pouhých šest veršů, které se nicméně zhusta opakují, až vyvrcholí v legendární dvanáctinásobnou mantru "fuck you, I won´t do what you tell me" - volně přeloženo "jdi do prdele, nebudu dělat, co mi nařídíš". Protispolečenská výzva je tak srozumitelná, jak jen mohla být. Silnou razanci však vzbudil také předchozí verš "some of them that work forces, are the same that burn crosses" ("někteří z těch, co pracují v ozbrojených složkách, jsou ti samí, co pálí kříže"), což je jednoznačné obvinění některých policistů a vojáků, že jsou členy rasistického hnutí Ku-klux-klan.
Pro méně chápavé je tu ještě ujištění, že právě "oni jsou ti vyvolení bílí". "Zvlášť v jižanských státech USA to nebylo nic neobvyklého, došlo dokonce k vraždám aktivistů, které spáchali policajti v bílé kápi," vysvětluje Zack de la Rocha s tím, že "rasismus policajtů" je něco, s čím se "nehodlá smířit".

Jak to uspělo?
Demokazeta v čele s touto písní zabodovala jak u fanoušků, tak i potentátů z nahrávacích firem. Z nabídek na smlouvu si dokonce RATM mohli vybírat, tak si vybrali firmu Epic, kde jim prý do muziky ani textů "za celou dobu nikdo nekecal". Killing In The Name byl první oficiální singl RATM, o něco později, v roce 1992, vyšla i debutová bezejmenná deska. Ta měla zprvu průměrné prodeje, také kvůli mizerné propagaci (videoklip byl kvůli sprostým slovům zakázán, což vedlo k tomu, že se až do vydání souborné videografie v roce 1997 myslelo, že žádný neexistuje), ale jak říká skvělé pořekadlo "kvalita se prodává sama", nakonec se první desky RATM prodalo přes pět milionů kousků.
V Británii singl Killing In The Name proslavil dýdžej BBC-Radio 1 Bruno Brookes, který v oficiální hitparádě TOP 40 (Rage Against The Machine drželi 25. místo) omylem pustil necenzurovanou verzi, ve které šestnáctkrát zazní slovo "fuck". Do BBC tehdy přišlo 138 stížností.

Co se se songem stalo?
Song se pochopitelně stal pevnou součástí koncertů RATM (Zack de la Rocha někdy měnil text podle toho, na koho měl zrovna pifku), několikrát ho živě zahráli i pohrobci Audioslave, po svém ho předělali třeba islandští FM Belfast nebo skotští Biffy Clyro, Killing In The Name lze pochopitelně hrát i ve hře Guitar Hero II.
Jak už bylo řečeno na začátku, tenhle song je zřejmě nejslavnějším rockovým protestsongem posledních dvaceti let. A nic na tom nemění fakt, že omladina nechápající závažnost rasové politiky Ku-klux-klanu si často měnila refrén na "fuck you, I won´t tidy my bedroom", tedy na něco ve smyslu "jdi do prdele, svůj pokojíček si neuklidím!"


Zabíjení ve jménu (ukázka)

Zabíjení ve jménu...
Někteří z těch, co pracují pro ozbrojené složky
Jsou ti samí, co zapalují kříže
Huh!
A teď děláš, co ti nařídí
Ti, co zemřeli, jsou ospravedlněni
Protože nosili odznak a jsou vyvolení bílí
Ospravedlňuješ ty, kteří zemřeli
Tím, že nosíš odznak a jsi vyvolený bílý
A teď děláš, co ti nařídí
A jsi pod kontrolou
Jdi do prdele, nebudu dělat, co mi nařídíš
…………

Nejlepší vystihnutí Jay Kaye.

1. ledna 2009 v 19:00 JAMIROQUAI

Tohle jsem našla na jednom blogu, tak snad se ten dotyčný nebude zlobit když si kousek okopčím. On to také určitě nemá ze své hlavy.

Následující úryvek je asi nejlepší odpověď na otázku: Kdo je to Jay Kay? V pár větách pochopíte a poznáte jeho povahu, majetek, zájmy, typ postavy atd. Jen teď už neplatí ten hubený klučina, počet jeho aut se teď pohybuje okolo 25 a z původních spoluhráčů zůstal bubeník Derrick McKenzie, tam je chyba. Jinak vše ostatní asi platí. A na skateboardu umí stále, klučina.

Rtuťovitý hubeňour posedlý extravagantními pokrývkami hlavy a svou sbírkou klasických bouráků, podporuje GreenPeace a ač má sídlo o šesti ložnicích občas přespí ve stanu na zahradě. To je Jay Kay hlavní postava britských Jamiroquai, kteří právě odpálili šestou ze série explozí, jež už třináctým rokem otřásají světem moderní hudby…

Před třinácti lety to byl, dle kolujících zkazek, jen hubený klučina se skateboardem v ruce a zákonem v patách. Teď je to světová megastar mající za sebou přes 16 miliónů prodaných desek a v ruce místo skateboardu klíčky od jedné z luxusních klasických kár, kterých mu v garáži parkuje devět. On je stále stejným hubeným klukem s obrovským charisma, okolo něj se změnilo téměř všechno. V kapele, se kterou naučil celý hudební svět vyslovovat jméno Jamiroquai, nezůstal z původních spoluhráčů vůbec nikdo. Někteří odešli sami, jiní byli Jay Kayem vyšoupnuti. Nebude to s ním zřejmě lehké, má však na své straně pádný argument, jímž mu je hudba, kterou dělá stále stejně dobře.